Irma gabrhelova

Pocházela ze třinácti děti. Vdávala se, když jí bylo pětadvacet. Se svým mužem měla sedm dětí. Byla proslulá svým léčitelským a věšteckým uměním, moudrostí a schopností pomoci lidem v nouzi, o čemž svědčí vzpomínky mnohých vděčných návštěvníků. Irma Gabrhelová ovdověla, když jí bylo osmašedesát roků a od té doby žila v chalupě sama.

Nyní už jsou žítkovské bohyně pouze ve vzpomínkách lidí, jejich příběh však nadále žije i díky různým knižním, divadelním i filmovým zpracováním tohoto tématu. Babička Irma byla žena, které si lidé vážili a řídili se jejími doporučeními a my všichni, kteří jsme ji znali, jsme k ní měli hlubokou úctu a respekt. Jak je možné, že si někdo beztrestně vezme do úst její poctivé jméno a vylže si pod ním svůj obscénní příběh? Jenže ona už se bránit nemůže, proto Vás. Manželé Mizerovi z Otrokovic ji koupili před deseti lety.

Budova byla zanedbaná a zralá na demolici. Dnes je zařízená tak, jako by v ní bohyně stále. Mým dětem koluje v žilách krev žítkovských bohyní.

Mají velké schopnosti a dovednosti tak nějak přirozeně. Začalo to hned při jejich narození- při porodu. Domlouvali se semnou na tom, který den se mají narodit a to telepaticky.

Když jsme se domluvili, začala. Měla jsem pocit, jako bych tam už někdy byla a že se tam zas musím vrátit. Blížila se dovolená v Beskydech, takže jsem do plánu pro celou rodinu vpasovala i Žítkovou. Stálo to za to, protože jsem se dostala do domu poslední z žítkovských vědem Irmy Gabrhelové.

Bohyně na Žítkové už nejsou. S ní také definitivně odešlo umění čarovat. Kopanice tak přišly o část odkazu své lidové kultury.

Znám všechny uvedené knihy a znám i osudy lidí ze Žítkové. Kromě léčitelství bylo věštění nejspecifičtější magickou disciplínou těchto čarodějek, které žily až do samotného počátku. Protože znám rodinu i okolnosti, rozumím dobře postoji paní Francové.

Kniha Kateřiny Tučkové je těžko stravitelná slátanina. Autorka využila fenomén bohyní ze. Pokud budete mít zájem toto mýtické místo. Kdysi, když byla Irma mladší, volali ji dokonce i do nemocnice do Nového Mesta k umírajícím pacientům, aby je smířila s jejich stavem a uklidnila před odchodem z tohoto světa. Ništ zlého něprajem, dodá na vysvětlenou ke vzpomínce, jak byla kterýmsi knězem obviněna z toho, že jí.

Kniha spisovatelky Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně se zcela jistě vymyká ze současné knižní produkce. Má strhující spád a napětí, nese stopy v současnosti tak populárního thrilleru, vedou se o ní kritické spory, a i když může být podezírána z jisté povrchnosti, stala se masově čtenářsky přijímaným textem – dle nakladatelství Host, které ji vloni. Sú šeptuchy z poľského Podlasia ich regionálnym variantom?

Základný rozdiel je ten, že. Umění zdědila po své matce. Vychovala sedm dětí a jedna z jejích dcer prý umění také zdědila. Tahle kniha strhla lavinu zájmu o dávno zapomenuté téma žitkovských.

Vyrůstaly v těsném sepjetí s přírodou a vlastně denně pomáhaly a radily všem potřebným, kteří si o pomoc řekli. Některé prý navíc dokázaly vidět budoucnost či odhánět ošklivé počasí,“ vysvětluje sama Kateřina Tučková, kdo to ty bohyně vlastně byly. Procházka krajem žítkovských bohyň trvá dvě hodiny a má několik zastávek. Má se za to, že byla poslední bohyní v kraji a své umění už nepředala.

Z toho plyne, že paní Ilona Gabrhelová nemohla být bohyní. Vím, o čem mluvím, protože paní. Jenom výjimečně umějí naši autoři odkrýt témata, nad jejichž importem třeba z Latinské Ameriky pak kritika hýká superlativy o pozapomenuté realitě a zároveň o magii.

Po Kladivu na čarodějnice Václava Kaplického jsou možná ještě silnějším příběhem Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové. V Městském divadle Zlín je zdramatizoval a nastudoval Dodo Gombár.